Hnutí za klimatickou spravedlnost sílí, do březnové globální stávky se zapojilo milion a půl lidí a klimakempy rostou jako houby po dešti po celé Evropě. Fosilní paliva se ale pořád používají, globální jih je čím dál víc v pasti a mocní z toho pořád profitují. Čeští uhlobaroni například skupují uhelné doly a elektrárny po celém světě. Institucionální odpovědnost stojí na vládách národních států, které nejen, že k řešení krize nemají nástroje, ale navíc mají ze současného stavu samy prospěch. Tím mlčky podporují kumulaci problému. Proto je potřeba napnout imaginaci. Klimatické hnutí v této situaci sází na přímou akci. Dává zaměření na občanskou neposlušnost smysl? Na jaké cíle bychom měli mířit? Pojďte s námi diskutovat na základě teoretického backgroundu připaveného hnutím Limity jsme my.
